Pohádka o tom, jak prasátko získalo dva kamarády a také o tom, jak se naučilo uklízet
Bylo jedno prasátko, jmenovalo se Pepík a byl tuze hodné, milé a mělo rádo lidi. Ale mělo jednu špatnou vlastnost a to, že nerado uklízelo. To by děti, ještě tak nevadilo, kdyby po sobě nechávalo jen nepořádek, ale představte si, že ono po sobě ani nesplachovalo na záchodě. Proto se také stalo, že nemělo žádné kamarády. Od Pepíkova domečku se totiž linul velký zápach z nesplachovaného záchoda. Dokonce i Pepík, když šel na záchodek čůrat si musel zacpat nos a dýchal raději pusou. Jednoho dne se rozhodl, že si vyrazí na výlet. Zabalil si do batůžku svačinu a pití, pláštěnku, pro případ, že by pršelo a mapu, aby věděl, kudy má jít. Rozhodl se, že prozkoumá novou cestičku v nedalekém lese. Podle mapy vedla k rybníku, u kterého ještě nikdy nebyl. Moc se na výlet těšil a tak hnedka vyrazil.Vyšlapoval si po cestičce, zpíval si k tomu a byl rád, že může vdechovat svěží lesní vzduch, i když mu to trochu kazil vlastní zápach těla. Pepík se totiž nerad myl a rád se cákal v b...