Pohádka o tom, jak prasátko získalo dva kamarády a také o tom, jak se naučilo uklízet

Bylo jedno prasátko, jmenovalo se Pepík a byl tuze hodné, milé a mělo rádo lidi. Ale mělo jednu špatnou vlastnost a to, že nerado uklízelo. To by děti, ještě tak nevadilo, kdyby po sobě nechávalo jen nepořádek, ale představte si, že ono po sobě ani nesplachovalo na záchodě. Proto se také stalo, že nemělo žádné kamarády. Od Pepíkova domečku se totiž linul velký zápach z nesplachovaného záchoda. Dokonce i Pepík, když šel na záchodek čůrat si musel zacpat nos a dýchal raději pusou. 

 

Jednoho dne se rozhodl, že si vyrazí na výlet. Zabalil si do batůžku svačinu a pití, pláštěnku, pro případ, že by pršelo a mapu, aby věděl, kudy má jít. Rozhodl se, že prozkoumá novou cestičku v nedalekém lese. Podle mapy vedla k rybníku, u kterého ještě nikdy nebyl. Moc se na výlet těšil a tak hnedka vyrazil.Vyšlapoval si po cestičce, zpíval si k tomu a byl rád, že může vdechovat svěží lesní vzduch, i když mu to trochu kazil vlastní zápach těla. Pepík se totiž nerad myl a rád se cákal v bahně a tak po delší době nemytí začal velmi zapáchat. No nevadí, řekl si, můžu se aspoň koukat. A tak sledoval kde co, hlasitě si u toho zpíval. A to začalo rušit lesní včelky při práci. Včeličky mají rády klid a bzučení vlastních křídel za svitu sluníčka. Snažily se to prasátku říci, aby bylo potichu a zpívalo jen tiše. Včelky však neumí prasečí řeč a prasátko zase včelí. A tak včelky začaly okolo prasátka lítat a to se polekalo a dalo se na útěk a včelky za ním. Trochu taky ze zvědavosti kam prasátko poběží a taky je bavilo hrát si na honěnou. To ale Pepík nevěděl a tak běžel rychleji a rychleji, co mu síly stačili, až doběhl k rybníku a hup do něj. To byla úleva. Včelky prasátko přeletěly a přestaly si ho všímat. Nemají rády, když se jim namočí křídla, nemohou pak létat a tak odletěly pryč. Prasátko se celé vykoupalo a přestalo zapáchat. Rázem bylo voňavé a celé krásně růžové, namísto původní hnědé bahnitě barvy. Když doplavalo ke břehu, všimlo si kozlíka a oslíka, kteří si spolu hráli na břehu. Protože krásně vonělo, mohlo se k nim přidat. Kozlík a oslík byli moc rádi, že mají nového hodného kamaráda, se kterým je legrace. Ptali se Pepíka odkud je, a když jim řekl, z jakého je domečku, tak se moc divili. Přiznali se prasátku, že tamtudy, kde stojí jeho domeček vůbec nechodí. Moc to tam prý smrdí a to prý nemají rádi. Pepíkovi se nový kamarádi moc líbili a tak si s nimi domluvil na další den setkání.

Když přišel Pepík domů, tak hodně přemýšlel co udělat se vším tím nepořádkem. Nakonec se rozhodl, že ho uklidí. Aby ho to bavilo, začal si to uklízení zpívat. Nejprve spláchl záchod a pořádně ho umyl. Pak uklidil všechny hračky do skříní a ty věci co nepotřeboval dal do krabice a odnesl na rozebrání pro ostatní zvířátka. Druhý den pak pozval kamarády k sobě domů. Hráli si spolu celý den. Ani se jim večer od Pepíka nechtělo odejít. A tak když si popřáli dobrou noc, dohodli se na dalším setkání. Večer když Pepík v postýlce usínal, přemýšlel o tom co v posledních dvou dnech prožil. Byl moc rád, že je voňavý, že má uklizeno, a zvládl to celé sám bez pomoci, a ještě získal nové kamarády. To bylo moc fajn. A pak už se mu zavřeli očka a usnul. O čem se mu asi zdálo? O tom jak se hraje s kozlíkem a oslíkem na schovávanou.....